Zlatá trojka a k tomu třešnička na dortu z Mistrovství Evropy

Xterra Rumunsko, Xterra Polsko, Xterra Německo ME 

Tohle byla velká výzva, věděla jsem, že to nebude vůbec jednoduché a že to možná bude i dost bolet, jsem člověk co má rád výzvy a tak jsem si na letošek naplánovala tři xterry , každou týden po sobě což je trochu vražednej plán jak z pozice závodění tak i cestování...ale:,,kdo se bojí sere v síni a nesmí do lesa!" A to já se rozhodně nebojím :-P Ale vezmem to od začátku!

Xterra Rumunsko

Tato Xterra je zcela nová, koná se ve středu Rumunské Transylvánie v kraji hraběte Drákuly ve městečku Targu Mures dne 5.8.2018. Na cestu se vydáváme už ve čtvrtek 2.8 tak abychom dojeli s předstihem, zmátořili se po cestě a stihli si hlavně projet trať. A taky abychom stihli sobotní 21km dlouhej, terénní, běžeckej, Xterra závod kam vkládáme želízko do ohně v podobě Romana. Výprava čítá celkem 6 a půl členů, z toho jsme: Já a Tomáš Stuna jako závodníci Xterry, Roman závodník Xterra běhu . Dále manželka Tomáše Alžbětka s malou Štěpánkou (to je ta půlka) no a fanouškovskou základnu dopňují manželé Barča a Martin.

Pokud si myslíte, že Rumunsko je daleko tak ano je, ale nic není tak daleko jako poslední dvě hodiny jízdy, kdy se dostanete do Rumunska, sjedete z dálnice a to byste si hlavu o volant roztřísklali....silnice samá díra a výmol, nikde se nedá předjíždět a to, že potkáte něco v podobě ,,hovnocucu" co jede rychlostí max 52 km/h je téměř jisté.

Ale pojďme k závodění, jak jsem již psala v sobotu nasazujeme do závodu mého drahého Romana, závod se běží na 21km terénního běhu, v poměrně náročném technickém i kopcovitém terénu. Zazněl startovní výstřel a už byli na trati. Netrpělivě čekáme na křížení okruhů abychom fandili a zjistili jakou má Roman pozici, probíhá první s mírným, ale poměrně slušným náskokem. No a takhle to vlastně šlo až do konce závodu s tím, že náskok se stále více a více zvyšoval. Do cíle si tedy Roman v pohodě přibíhá s náskokem cca 3 minut na druhého, stylem start-cíl. A tak inkasujeme první úspěch celé výpravy.

Ihned po běžeckém závodě bereme s Tomem kola a jedem okouknout cyklo trať Xterry, no řeknu Vám při projíždění tratě jsem z toho byla neštastná, vůbec se mi to nelíbilo, nešlo mi to a tak doufám, že se na ten závod do zítra vyspím a půjde to lépe.

A je to tady stojíme na startu u slepého ramene místní řeky, která vtéká do prostoru přírodního koupaliště, nicméně tohle je stále přírodní řeka a je plná jakýchsi řas, a protože je plavání bez neoprenu tak je mám po rozplavání všude za kombinézou a hlavně jsou divně špičaté a dost koušou (ty řasy). Ajeeeje! No nic, jsme tu od toho aby jsme závodili a né si stěžovali a tak se vrháme do vody. Obeplouváme jednu dlouhou trasu tam a zpět, chaluhy jsou naštěstí jen na začátku a na konci, nicméně to stačí k tomu aby mi nalezly všude a Já měla později po závodě od těch špičatých ,,větviček" poškrábané celé břicho. Plavání je letos pro mě kategorie sama o sobě, letos mi vůbec nejde, připadám si jak vorvaň, a mám horší časy než loni :-(

Nicméně jen co sednu na kolo letí mi to, nohy jedou a strašně se mi chce všechny předjet, první kopec má cca 4 km až na vrcholek nad město, kde je zázemí celého závodu, v průběhu kopce kosím asi 5 holek, to mě ještě víc nakopává, moje přání abych se vyspala na tuhle cross country trať lépe, se splnilo, jde mi to a neskutečně mě to baví. Jedeme dva okruhy celkem 30 km během nich sjíždím další a další holky už je přestávám počítat, těší mě to a na druhou stranu mě štve jak slabě jsem zaplavala. Ale nemyslím na to a soustředím se hlavně na závod a abych neudělala někde zbytečnou chybu, rvu to tam:,, full gas".Trať je tu opravdu hezká, prudké krátké výjezdy, houpačky, ostré zatáčky prostě klasická cross country trať.

Běh taky není zadarmo, opět dva okruhy tedy celkem 10 km, kde je pár výživných dlouhých kopců,na kterých v druhém okruhu už skoro oblizuju špičky svých bot, udivuje mě, že už před sebou nevidím žádné ženy, už se mi daří sbíhat jen muže a říkám si, že už je mezi námi asi velká díra a to už nedoběhnu a tak si hlavně hlídám záda. O to víc je pro mě překvapující , když dobíhám do cíle jako naprosto první amatérka po Elitních profi holkách, které startovaly o pár minut dřív. Jako cože? Dobře já :-D ( podivuji se jako Ester Ledecká v cíli)

Takže jo, vezeme domů dva zlaté skalpy, Roman v běhu, Já v Xteře a jeden bronzový sklap, který vybojoval Tomáš Stuna svým parádním výkonem na své vůbec první zahraniční Xteře!

Xterra Polsko

Po úspěšné neděli v Rumunsku vyrážíme opět jako každý rok na Polskou Xterru,která se konala 12.8.2018 doufám, že moje tělo za ten týden stihlo alespoň trochu zregenerovat a budu schopná podat ucházející výkon.

Počasí na den závodu vychází skvěle a je parádně teplo, a tak předpokládám, že plaveme bez neoprenů, o to víc mě vyděsí, že neopreny jsou povoleny..cože???? (zákaz neoprenů má pouze Profi Elitní kategorie) Voda má zhruba 24 stupňů, jen blázen by se chtěl vařit v neoprenu. Jenže asi všichni jsou blázni a všichni se do nich navlíkají! Já se nechci vařit v neoprenu, ale i tak chápu, že je to o něco rychlejší , ale zavařit se v tom? Já nevím, dost přemýšlím jestli ano či ne, nakonec volím zlatou střední cestu neopren neberu a volím speed suit, který sice není až tak rychlý jako neopren, ale je rychlejší než nic a člověk se neuvaří. Hmmm myslím, že bez neoprenu jsem zahlídla asi tři lidi..no nic já už jsem rozhodnutá.

Voda jako vždy nádherně modrá, místní zatopený lom je prostě bezkonkurenční! Pocitově se mi plave dobře, ale vidím jak jsou všichni kolem v neoprenech rychlejší, no nic budu to muset sjet zase na kole.Samozřejmě , že absence neoprenu mi dost ublížila v čase na plavání, ale z toho se přece hroutit nebudu :-D

Trať kola je zde parádní, mám jí hrozně ráda, je to 36 km ryzí bajkeřiny, sedám na svého karbonového oře a vyrážím na stíhací jízdu, ajeeeje asi v třetí zatáčce se poroučím s grácií k zemi na šotolinovou cestu, poranila jsem si koleno i loket a narážím si bok...po ruce i noze mě lechtá potůček krve, ale přes adrenalin na to brzo zapomínám a jedu dál. Jenže těch pádů skrze závod je snad ještě dalších dvacet, vůbec nechápu co se děje, kolo mi nedrží vůbec tam kde má a neposlouchá mě, klouže to, podjíždí ,ustřeluje. Dva dny před závodem hodně pršelo a tak je na trati lehká bahýnková vrstva takový ten lehký povlak, jako kdyby se namazala tenká vrstva másla. Říkám si, kam se poděla moje technická zdatnost, do kopců mi to jede, ale jak přijdou kořeny nebo něco pestřejšího mám pocit, že mě můj karbonový kůň chce vyhodit ze sedla :-( No,do prčic...jsem celá omlácená a snažím se jet co to jde, když to jde! Tohle je snad poprvé v životě, kdy se z kola těším na běh...už ať běžím prosím!

Konečně běh 10 km, odhazuju kolo a jsem fakt naštvaná sama na sebe! Běžíme dvě kola místním lomem v dost rozmanité technické trati, místy po čtyřech do kopce a nebo dolů z prudkého kopce.První kolo cedím trochu bolestně mezi zuby, ale v druhém kole se rozbíhám a letím jako pták. Konečně v cíli. Čučím do výsledků, no a je z toho zase první místo v mé kategorii, no tomu moc nevěřím, ale je to tak. Zbitá a zmlácená první, to je dobrý skore :-D

Po závodě konečně přicházím na to proč jsem na kole lítala stále vzduchem, školácká chyba, neuvědomila jsem si že na trati je ona drobná vrstva mazlavého bahýnka a já mám pláště natlakované na suchou trať. Takže se není čemu divit, že mě tam ani trochu nedržely. Ono ,,nabouchanej plášt " na totální sucho prostě na bahýnku nedrží a držet nikdy nebude, na bahýnko je nutné ho trochu ufouknout, aby se do něj jakoby rozplácl a lépe držel. No nic je vidět, že i zkušená závodnice může udělat školáckou chybu....a do příště se z ní pořádně poučit!! Protože modřiny a naražený tělo mě tuto chybu připomínalo ještě hodně dlouho.

Xterra Německo Mistrovství Evropy

Dva závody zamnou oba zlaté, a teď opět po týdnu mě čeká Mistrovství Evropy v Německu, jsem zbitá a unavená jak pes tady nemůžu čekat výsledek, ale půjdu do toho po hlavě a pojedu hranu! Je to přecejen ME a já chci skončit co nejlépe!

Tentokrát vyrážím bez Romana, chudák je doma na neschopence a tak není jiné cesty, nabaluji auto a vyrážím směr Německo den v předstihu abych se vyspala a ráno mohla jít v klidu odpočinutá na start.

Počasí tentokrát slibuje suchou a rychlou trať, prozatím jsem na Německé trati zažila snad jen samé bahno a mokro, tak si to zkusím i za sucha.

A je to tady, už zase stojím na stratu, plavání bez neoprenů se stratem ze břehu ,Muži a Ženy zvlášť, takže poměrně v klidu. Nicméně i když startujeme rozděleně je to na začátku mela a kopanice i mezi samotnejma holkama. Plavu takovou svojí letošní klasiku...ehmm což znamená: nic moc :-( Plaveme dva okruhy s výlezem z vody. Voda teplá , takže dobrý..no, ale už ať jsem na kole, to mi letos jde mnohem lépe než ta voda :-(

A tak už sedlám kolo a snažím se dohnat ztrátu z plavání,mám na to celých 38 km hmmmm hned od začátku cítím jako kdybych měla šutry na nohou, ale nevzdávám to a snažím se to rozjet! Místní trať je krásná, parádní bajkerská, je zde spousta super poměrně náročných dlouhých i kratších kamenitých a kořenitých sjezdů....to mám ráda ,to mě baví a dost v nich získávám, holky se tam občas bojí, ale to není moc můj případ :-D Noo, ale ani o výjezdy zde není ani trochu nouze!

Prvních 18 km jedu strašně, nebo alespoň si myslím, že jedu hrozně, nohy mám tuhé z předchozích závodů a celkově se tělu moc nechce spolupracovat, no ale co bych čekala...třetí závod v řadě :-( Netuším jak jsem na tom s pořadím, ale nevzdávám se a snažím se jet co to jde i když pocit mám hrozný! Cca ve dvacátém km začínám cítit sílu v nohách a raduji se, že by přece?! Že bych své nohy konečně donutila spolupracovat?...jestli je to tak, tak mi momentálně začíná totální stíhací jízda!

Ok jdeme na to, právě včas!....protože zhruba od 20 km tady začínájí jeden kopce za druhým a pokud zařadím turbo, tak mám ještě šanci něco sjet! A tak řadím, nohy jak vyměněný, koušu jeden kopec za druhým v solidním tempu, konečně se zase cítím ve své kůži! Pokosím pár chlapů i nějaké holky, najíždím do posledního náročného sjezdu, stihnu zakřiknout na týpka přede mnou ať kousek uhne protože jede jak pro rohlíky, profrčím jím za potlesku diváků naprosto jistá v kramflecích, a letím vstříct běhu!

Finálový běh si hlídám aby mě nikdo zezadu nedoběhl a snažím se držet tempo, je to boj a dost to bolí, možná víc než bych chtěla, ale takový je sport, už jsme na to vystupování z komfortní zóny zvyklá :-D Teším se do cíle, kňučím jak pes, ale nevzdávám se, do finiše dobíhám totálně vyřízená, zralá na koma!

Z onoho kómatu, mě dostává až informace, že jsem zase první ve své kategorii! To jako fakt? To jako jsem Mistrině Evropy v mé kategorii?? No já se picnu! To není možný...to jsem nečekala!!....Ve skrytu duše jsem si to moc přála, ale nečekala! Krásná práce, krásnej pocit, neskutečná odměna za tu bolest kterou z euforie přestávám cítit!

A tak jsem vybojovala tři zlaté za sebou a jako třešničku na dortu jsem si k tomu nalepila i titul Mistrině Evropy Xterra v mé věkové kategorii! Co víc si přát? Odpočinek?...ne, toho mě moc nečeká, týden pauza a pak Jánošík tedy dlouhý Extrémní triatlon na Slovensku a hned poté poslední Xterra v Dánsku, kde se pokusím zabojovat o poslední body do celo-Evropské série Xterra.