Xterra Polsko

Xterra Polsko, minulý rok jsem zde se světovou sérií Xterra začínala a letos se sem opět vracím. Polský závod mi svou technickou náročností, jak v bajkové tak i běžecké trati doslova učaroval. Hlavní závod na dlouhou distanci se opět koná v neděli 13.8. 2017.
Do místa startu přijíždíme s Romanem už v sobotu, auto parkujeme na paloučku v parku nedaleko závodního expa. Zanedlouho zjištujeme, že malinký palouček můžeme nazvat českým tábořištěm, jelikož se nás tady sešlo víc, a tak se z večera stává velice příjemná česká závodnická sešlost.
Závod startuje až ve 13:30 hodin a tak mám v plánu si ráno přispat, což se mi daří ,z pelechu se hrabu až kolem deváté a to je na mě fáákt solidní výkon! V poklidu připravuji veškeré propriety na závod a nervozita stoupá, neopreny jsou na plavání zakázané za což jsem poměrně ráda, protože voda je jako kafe a kdyby byly povoleny tak si je určitě všichni natáhnou ...včetně mě samozřejmě, následkem toho bych se v něm solidně zavařila a to by bylo sprostých slovíček!
A je to tady! Už se štosujeme ve vodě, pár lidí kňučí, že je to ledové, ehmm ledové???...to jste ještě nezažili ledovou vodu, tohle je jako kafe říkám si! Jako první startuje kategorie Profi a 3 minuty po nich se do vody vrháme my amatéééři. Start je klasický mixér, ruce nohy všude kolem, facka sem facka tam kopanec do nohy, ruky, snažím se dostat někam na kraj plaveckého pole a najít si svůj prostor, po poměrně delší době se mi to daří a chytám tempo.
Plaveme v průzračně modré vodě v nádherném místním lomu, takže plavání je zde vždycky krásný zážitek. 1,5 km ve vodě je zamnou a už si to peláším po koberci vzhůru do depa, které je vzdálené zhruba 300 m od vody z toho je půlka vyvedena do solidního kopce ven z lomu. Nahazuju na sebe cyklo náčiní, popadám svého dostiháka a s úsměvem si to peláším vstříc cyklistické části, která má dva okruhy po 19 km, celkem tedy 38 km.
Trať je zde dost technická s prudkými výjezdy a sjezdy, kořeny a kameny, tahle trať mě baví a vyhovuje mi a tak to rozjíždím hned od startu! Jupííí, baví mě to jako vždycky, dost to odsejpá a tak se rázem ocitám v nájezdu do druhého kola a stále mě to nepřestává bavit. Zhruba za půlkou trati dostávám trochu hlad a tak skloním hlavu k rámu, kde mívám nalepenou svojí Raw Fyton tyčku, že si jí jako dám aby mi nedošlý síly, přeci jen ještě nejsem u cíle, a málem spadnu z kola, protože ta tyčinka!!!! Ta tyčinka tam není!!!!
Z mé záchrany zbyl jen obal nalepený na rámu, výplň obalu, to co mě mělo zachránit je fuč, obal se pod náporem drncání asi roztrhnul a tyčka prostě někde vypadla. Do konce kola zbývá ještě tak 15 poměrně těžkých kilometrů, nezbývá než se spolehnout na občerstvovačku, plánuji tedy, že si vezmu půlku banánu to by mělo stačit. Jenže to by nebyli Poláci aby zase neměli něco speciálního!!!!
Místo banánů nakrájených na půlku měli banány nakrájené asi na 2 centimerové kousky položené na hromadě na talíři, takže když jsem si za jizdy chtěla vzít tak jsem si maximálně zamatlala celou ruku, ale že by se mi podařilo cokoliv ukořistit to teda v žádném případě. A tak z mého plánu nacpat se banánem zbyla akorát tak zamatlaná ruka,řidítka a solidně kluzké gripy. Nicméně hlaďák mě nechytá! Do depa dojíždím stále v solidních otáčkách rychle se nacpávám dětskou přesnídávkou v pytlíčku, obouvám crossky a mažu to na běh, který má 2,5 kola což je dohromady 10 km. Nechce se mi věřit, že běžím tak rychle, nohy mě nebolí a kupodivu celkem letí. Loni jsem zde psala, že mojí slabinou na téhle trati byly slabé výběhy, ale letos jsem v nich překvapivě silná a jsou mojí výhodou. Daří se mi seběhnout hodně chlapů a dobíhám i čtyři ženy, v běhu se netrápím jak tomu většinou bylo a naopak mě to baví!
Závod nakonec dokončuji jako první žena ve své věkové kategorii a jsem spokojená! Uzavřela bych to asi tak, že plavání byla taková moje klasika, rozhodně bych se v něm měla ještě hodně zlepšit, kolo bylo fajnové, ale vím, že ho umím ještě lépe a ten finiš s prázdným žaludkem nebyl úplně to pravé ořechové! Co se týče běhu, překvapilo mě jak dobře se mi běželo, ale to nemění nic na tom, že na běhu mám ještě obrovské mezery, které je třeba poladit! Já říkám:,, všechno může být ještě lepší!" A to nejlepší ze sebe budu muset vydat koncem Října na Mistrovství světa Xterra na Havaji, protože kvalifikační slot...ten už mám, a dokonce dvakrát :-D !
Díky všem moc za podporu