Xterra Kypr

Ok, je začátek Dubna a je potřeba otestovat letošní formu a tak vyrážím na první závod letošní sezóny tentokrát na krásný ostrov Kypr, kde se koná v neděli 7.4 první Xterra, která odstratuje Evropskou sérii 2019. Ale to bych nebyla já, aby se mi k tomu odletu nepřidaly nějaké trable, odlet máme s Romanem naplánovaný na sobotní ráno 6.4, v pátek se necítim nijak moc dobře, ale přisuzuji to klasickému předzávodnímu stresu. Když postupem času začínám na toaletě trávit více a více času a za chvilku si přestávám být jistá jestli si sednout a nebo se raději předklonit je mi jasné, že tohle předzávodní stres není. Situace je po celé odpoledne a půlku noci dosti krušná, už ani neodcházím z oné místnosti, protože by to bylo naprosto zbytečné. V tomhle stavu nevydržím ani cestu na Bratislavské letiště, odlet je nejistý ve 4 ráno musíme odjíždět z domu a já ještě o půlnoci ležím na toaletě. Plán je tedy jasný, pokud budu v tomhle stavu i ráno nikam se neletí.

Ve 4 ráno se budím a cítím se mnohem lépe, rozhodujeme se tedy, že když zvládnu cestu na letiště letíme směr Kypr, a to jestli na start nastoupím rozhodneme až na místě. Cestu jsem vydržela bravurně a tak dopoledne přistáváme na neskutečně krásném ostrově. Půjčujeme si auto, ubytováváme se a vyrážíme na menší obhlídku ostrova, testuju zdali jsem schopná něco sníst, závodit bych moc chtěla, ale s prázdným žaludkem a bez energie to asi moc nepůjde. Tělo spolupracuje a tak jsem rozhodnutá se ráno postavit na start, sice nemám tolik energie a síly co bych chtěla,ale jdu do toho.

V neděli ráno stojím na startu vstříc 1,5km plavání 45km poměrně náročného horského kola a 10km běhu, plavání v neoprenu...voda má cca 16°C, za mě teda teplá, v neoprenu se lehce vařím, ale nepřepínám se plavu v klidu, protože vím, že kolo bude náročné. A taky, že ano na kole cítím, že mi chybí síla v nohách, není to zdaleka ono, asi ani nemohu chtít víc po té lapálii, která mě potkala před odletem. Nohy sice moc nejedou, ale jízdu si moc užívám, všude kolem mě krouží motýle a všude to nádherně voní. Ke konci kola trochu bloudím, někdo strhal fáborky označující trať a já nevím kudy kam, jezdím dokola jako fretka, nakonec nacházím správnou trasu a valím se do depa pro běžecké boty. Sluníčko solidně pálí a běh vede po pobřežních skalách na malý vrcholek a pak zase dolů....běžeckou trasu kouskama lemují rozmarýnové keře, takže to všude zase krásně voní, tohle si opravdu užívám. Dobíhám do cíle jako druhá žena ve své kategorii, dneska to bylo hodně slabé, bez energie bez síly...ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a i po střevních potížích jsem závod odjela a relativně si ho i užila.

Co se týče Kypru, moc mě překvapil, závod se jel na pobřeží u městečka Pafos. Okolí Pafosu je nádherné místo, všude to voní,lidé jsou příjemní, všude krásná příroda a památky, průzračně modré moře...není se čemu divit, že se zde podle legend údajně zrodila Afrodita z mořské pěny, tohle místo je opravdu božsky krásné.