Xterra Belgie

Můj první letošní Xterra závod, trochu nečekaně jsem se rozhodla že si v sobotu 9.6 odskočím zazávodit do Belgie na Xterru. Proč nečekaně?....vzhledem k tomu že jsme měli na 16.6 naplánovanou svatbu, tak týden před svatbou kdy přípravy vrcholí to byla trochu troufalost, ale opravdu jsme s Romanem potřebovali oba dva oraz od všech těch starostí příprav a šílenství co kolem vládlo. A když se na to zpětně podívám, bylo to to nejlepší co jsme mohli udělat.

Na cestu vyrážíme v pátek v brzkých ranních hodinách, a před námi je cca 900km do Belgického města Namur, jak později zjišťujeme, Namur je nádherné malebné městečko které nás svým historickým kouzlem naprosto dostává. Nad městem se tyčí nádherná citadela která je zároveň zázemím celého závodu, i to byl jeden z důvodů proč mne Belgická Xterra tolik lákala, na hradě si člověk jen tak nezazávodí.

Rychle tedy nabíráme směr vzhůru k citadele kde se koná prezentace, vyzvedáváme číslo, obhlížíme schody, které vedou do běžeckého depa a je nutné je sjet na kole, vůbec se mě nezdají, nejsou to takové ty klasické krátké schody ale dlouhé s vysokými podlouhlímy schúdky. Takové jsem ještě nikdy nejela. Roman mě dává pár rad jak na ně a vyrážíme hledat kemp na přespání,první pokus skončil neúspěchem...ještě jsem snad neviděla narvanější kemp. Nicméně pokus číslo dva vychází a my skládáme hlavy v naprosto prázdném krásném kempu uprostřed Belgických polí a luk. Ráno v klidu vyspáváme, jelikož startuji až ve dvě a tak není kam se honit...trochu mě popadá nervozita, vím že jsem tréninku v poslední době moc nedala, svatební přípravy žerou mnoho času a vše jde na úkor sportu a závodních příprav. Ale do závodu půjdu jako vždy naplno a uvidíme co se bude dít.

Start závodu je ve městě u řeky, celkem 1,5km okolo říčního ostrova, neopreny povoleny a tak jsme opět jedna velká lachtaní banda, těším se, moc...a zároveň je to poslední závod pod mým dívčím jménem. Diváků kolem mraky, to bude zas kotel, říkám si, a taky že byl! Vrháme se do vody,klasické boxovačky ve vodě jako pokaždé, párkrát ochutnávám říční vodu a modlím se aby mě z toho nebylo zle...i když můj žaludek už je snad za ty roky dost odolný. Pomalu se dostávám do plaveckého tempa a jedu si svoje. Šup šup, už popadám kolo a stoupám dlouhým silničním výjezdem směrem na citadelu, pohled z vrchu na město je famózní, ale není čas se kochat je třeba jet nadoraz, při nájezdu do terénu lidi řvou a fandí, super atmosféra! Na kole nás čekají dvě kola,celkem 38km s 1000m převýšením, kolo má prý pár krásných technických sjezdů a výjezdu a nejlepší má být údajně poslední sjezd...no těším se na to! Přijíždím na první sjezd, pořádnej křapák dolů...odhaduji situaci a vybírám stopu vlevo..prává je dost rozbahněná a plná valivých kamenů. No, nevím, asi by to dopadlo stejně ať bych vybrala jakoukoliv stopu, ale cca v půlce sjezdu se mě pod předním kolem smeká kámen a jen tak tak vybírám jistou ochutnávku Belgické hlíny....zbytek sjezdu musím seběhnout, ale jak tak koukám tento způsob volí 9 z deseti závodníků. Další sjezdíky si užívám, polikám výživné výjezdy, mnohdy i poněkud dlouhé a prudké, někde skoro žeru řidítka ale diváci sedící kolem, mě svým křikem a povzbuzování pohání dál a dál....na jednom výjezdu s díky odmítám sklenku bílého vína :-D :-D Celé první kolo se těším na ten poslední sjezd, slyším řev lidí a už je to tady...najíždím, hodnotím situaci a je mě jasné že tohle nebude úplná malina, objíždím závodníky co zvolili jistotu a stláčí dolů,pouštím kolo do rychlosti...protože co jede to jede a brzdy jsou pro bábovky, a tady se prostě už jen kvůli těm fanouškům jet musí, připadám si díky nim jako profík...husí kůže po těle a tlukot závodícího srdce, nádhernej pocit. Tenhle pocit je skvělá odměna pro každého závodníka! Sjezdík je parádní,v lese přes klády kořeny klopenky esíčka.... jednou trochu zaváhám a málem jdu přes řídítka, ale vybírám to a tvářím se že to byla šou pro diváky :-D :-D ...i když jsem si teda festovně oddychla, bylo by to tvrdé přistání. Projíždím citadelou a první kolo je zamnou, tak a teď pro velký úspěch ještě jedno kolo....v druhém kole už cítím tréninkové manko, síly ubývají a nohy zpomalují, nelíbí se mě to a trochu se v druhém kole trápím, no možná i trochu víc. Přemýšlím, co se bude dít při běhu, jestli se dokážu vzpamatovat nebo ne, no ale to je ještě daleko protože mě ještě čeká onen výživný sjezdík a finálové schody ze kterých mám docela respekt. Sjezdík dává bez ztráty kytičky a snažím se nemyslet na ty schody...sakra....jedny schody, druhý schody do zatáčky, třetí schody fuuuuu to by šlo ... tak a teď ty poslední nejhorší, zatínám zuby, zadek pořádně za sedlo a už sem tam....fuuuuuj to skáče, drncá lítá, mám co dělat udržet řídítka ve směru - před očima mám nevěstu celou v gypsu!...no ty*ole! ale daří se!!! YES!! - sem dole, viditelně si odfrkávám a vím že tohle jsou fakt nejdivnější schody, co jsem kdy jela.

Kolo na trubku boty na nohy a mažu to na běh, dvě kola skrze a kolem citadely celkem 10km běhu s 350m převýšením. Rozbíhám nohy, začátek nic moc, taková moje běžecká klasika, říkám si je to marný je to marný sem pozadu s tréninkem....ale cca ve třetím km nabírám otáčky spouštím turbo a začínám stahovat, mám pocit jakoby mě někdo tlačil, běží se mě famózně,koušu kopce schody nahoru i dolů...běh je naprostá pecka, hodně členitý po schodech a mostech citadely, v lesích, přes místa s dech beroucími výhledy na město! Roman fandí co mu síly stačí, mám štěstí že mám po boku člověk který mě toleruje a dokonce ho baví moje bláznivý výmysly jezdit závodit po všech světovejch vejrech! Probíhám cílovou rovinkou na pátém místě ve své kategorii, není to sice žádný zázrak ale já jsem ráda že jsem se parádně odreagovala od starostí a zajela si závod v naprosto nádherném prostředí na skvěle postavené trati :-D Za mě má Belgická Xterra za jedna!!