Norseman - Mistrovství světa v extrémním triatlonu

TOTO NENÍ PRO TEBE, nic osobního, ale fakt není!
Tohle je pro lidi s chutí bojovat, s vůlí silnější než jejich těla!
Nejde jim o to být nejlepší, jediné na čem jim záleží je překonat sám sebe, s úsměvem na tváři a kvalitním týmem v zádech!
Ne,nejsou to blázni, nechtějí vést za ruku, nechtějí nic zadarmo, chtějí něco víc!
Jestli ti tohle přijde jako dobrý nápad, tak jsme se v tobě pravděpodobně zmýlili.
Tak takhle Vás tady přivítají :-P
Jeden z dalších splněných snů!
Norseman, matka extrémního triatlonu, modla všech extrémních triatlonistů protkaná potem, slzama,zimou a tím pravým extrémem Norska, prostě závod, který má každý člověk, který se věnuje extrémnímu triatlonu ve svém seznamu jako MUST DO!
Když jsem před pár lety viděla na You Tube video z Norsemana přišlo mi to jako něco šíleného a nepřekonatelného, ale zároveň něco tam vzadu uvnitř volalo po tom se jednou postavit na start tohoto závodu. Na tento závod je však poměrně těžké se dostat,každý rok se do závodu hlásí tisíce triatlonistů (letos cca 5000 lidí) a vyvolených je jen pár, přesněji tedy 300, takže si každý jednoduše spočítá jak velká šance na to, že Vás vylosují vlastně je.
Mé volání bylo rok co rok silnější, jenže stále sem si nebyla jistá zda-li je ten správný čas i když už jsem absolvovala pár i těžších závodů, a tak jsem se prozatím do oné loterie ani nehlásila, ale osud mi chtěl asi ukázat, že ten správný čas už nastal a díky loňskému vítězství ve Slovenském extrémním triatlonu Jánošík jsem si vyjela přímou kvalifikaci na Mistrovství světa v Extrémním triatlonu, které se letos konalo vůbec poprvé a kde jinde než pod hlavičkou Norsemena.
A tak šly veškeré plány stranou a začalo plánování výletu do Norska, kde jsme závod samozřejmě spojili ještě s dovolenou.
Samotný závod se koná 3.8 a tak vyrážíme o týden dřív ve složení support týmu: můj Roman jako hlavní support, Barča Jakšlová jako support číslo dvě a její manžel Martin jako profi support řidič/plánovač!
Do Norska cesta dlouhá, ale všichni v pořádku dorážíme do městečka Eidfjord, které je zázemím celého závodu, hned na přivítanou nás vítá Norské počasí, kde nahoře v horách panuje mlha a 9°C zima, o 900 m níže u moře je slunečno a 27 °C, ubytováváme se v nedalekém kempu a okamžitě Norsko všichni milujeme!
A je to tady, den D! Start je rozdělen na dvě skupiny. Ve 4:55 (zelená čísla) pro MS a 5:00 (žlutá čísla ) pro věkové kategorie, suma sumárum 300 lidí na startu. Jsem nervní jak sáňky v létě, s velkou nejistotou stavím svou malou růžovo-černou silničku do depa pro profíky, mezi nabušené časovkářské stroje, ano jsem jediná mezi profíky na silničce, připadám si trochu jako mimoň, ale nesmím se tím nechat přece rozhodit, uklidňuje mě Roman. Už to, že jsem tu mezi nimi je pro mě obrovský úspěch a závod si chci hlavně užít co to půjde!
Blíží se čtvrtá hodina ranní a tak se všichni závodníci začínáme naloďovat na palubu menšího trajektu. Plavání zde probíhá tak, že Vás odvezou lodí doprostřed Norského fjordu s hloubkou cca 850 metrů, tam ještě za šera skočíte z výše uvedeného trajektu do inkoustově modré vody, která je vyhlášena svou ledovou teplotou (11-16°C) a plavete cca 4 km zpět na břeh.
Na lodi prohazuji pár slov s velice sympatickou drobnou Britkou, je extrémně veselá a myslím, že kdyby jí pustili nějakou hudbu, že bude tančit po celé lodi .....kdybych věděla, že za pár hodin bude Mistryně světa tak se jí už tam pokloním :-D
Počasí k nám bylo letos milosrdné a voda je na místí poměry fakt teplá, cca 16°C ( celou zimu jsem se poctivě otužovala a tak je to na mě teplé).
Cajk! Jsme na místě, teď to přijde, zelené čapky dopředu a ven z lodi, šup! Ok myslím na to, že si při skoku z lodi musím držet brýle abych je tlakem vody při skoku dolů neztratila. Držím, skáču! Bum! ,, kurva!!...Brejle v řiti!" Co budu dělááááát!!!!??? 4 km bez brejlí, to bude masakr! Zachovávám klidnou hlavu a vzpomínám, že v lodi v batůžku mám ještě jedny brýle, volám na rozhodčího jestli by je mohl najít, kýve že ok. Do startu 5 min, jenže ještě musím počítat cca s 2 minutami, které potřebuji na doplavání do startovní lajny, ok dělej, dělej, hledej! Jenže najít batůžek s číslem 8 mezi dalšími 300 batohy? to asi není úplně jednoduché! Ni... smiřuji se s tím, že poplavu bez brýlí, to dám! Bude to na prdlačku, ale dám to! Nejsem žádný máslo! Plavu na start, řadím se, zklidňuji se dýchám a mám pocit jako kdyby mi hluboké inkoustové moře říkalo: ,,bojuj a já tě v tom nenechám!!!"
Prásk!!! A je odstartováno! Přede mnou chvilku děsnej šrumec a najednou klid, jen pár holek se kterými se snažím držet tempo, mám pocit jakoby většina těch profíků měla motor v zadku. Klid, dělej co umíš říkám si, a taky dělám, bojuju! I přesto, že nemám brejle se mi pocitově plave krásně s nimi by to bylo lepší, ale jiná možnost není. Po cca 800 m vidím vedle sebe kajakáře jak na mě furt kouká a hlídá, říkám si: ,,to vypadám tak tragicky, že mě hlídá abych se neutopila?" Najednou vidím, jak zvedá ruku a má v ním mé druhé brýle, no nekecej!...já Tě miluju, dej to sem!!
Nasazuju a spouštím torpédo :-D S časem 1 hod 11 min lezu z vody a sedám na kolo, prvních 40 km je stále do kopce z toho prvních 25 km poměrně prudších. V kopcích se mi daří hodně lidí stahovat, to mě baví! Kámen úrazu však přichází na rovinách, kde jsem na časovkářské speciály tak trochu krátká, co si najedu v kopcích to je rázem na rovinách a z kopce pryč, mám pocit, že v těch speciálech mají snad motory nebo co! Mám radost, když přijde těžké stoupání a daří se mi speciály stahovat , v kopcích mi to jede! Musím říct, že trať je tu nádherná, na vrcholcích hor se válí mlha skrze kterou vykukuje slunce, pohledy k nezaplacení, připadám si tak trochu jako ve snu! Mlha se zanedlouho kompletně zvedne a Norsko konečně ukazuje své poklady a to myslím doslova....příroda je zde opravdu jako diamant!
Po celou dobu cyklistiky mám za zády můj skvělý support tým (Roman, Barča a Martin), který mě ve správných chvílích doplňuje vodu a jídlo! Závěrečný 20 km dlouhý sjezd fouká proti mě, takže i z toho kopce dolů musím pořádně šlapat, odpočinek se nekoná, ale co už, na Norsemanovi se přece neodpočívá, takže šlapej a makej! Dojíždím do depa a jsem ráda, že mám 180 km dlouhou cyklistiku s převýšením 4490 m.n.m za sebou. Za celou trasu Norsemana bych měla překonat 5235 m převýšení.
V depu už na mě čeká můj support tým, pomáhají mi obout běžecké tenisky, futrujou do mě škvarky a polévku, ano škvarky!.....tohle mě naučili na Slovensku a fakt mi to na ně v případě těchto dlouhých triatlonů jede nejlépe.
Vybíhám na 42,5 km dlouhou běžeckou část, kde je prvních 25 km relativně rovinatých, ze začátku mám tužší nohy a mám pocit, že nikam nedoběhnu, ale cca po půl kilometru se rozbíhají, nabírám dlouhotraťařské tempo a běžím. Počasí = hnus fialovej!.....teplo jako blázen, kdo by to byl řekl, že v Norsku poběžíme téměř ve třiceti stupních. Nemám ráda teplo a nemám ráda roviny, fááákt skvělá kombinace....ale nic si z toho nedělám a běžím, supporti mě pravidelně polévají vodou cca každé 3 km. Předbíhám spousty lidí, běžících, klusajících, jdoucích, držím si tempo a nepolevuji, na 20 km mám nohy rozbombený jak partizánskej příkop, ale běžím! Nobelovku pro toho, kdo vymyslel stahovací kompresní návleky na stehna, bez nich by mi stehna asi praskly. Dobíhám na 25 km, a jsem ráda, že se tady trať začne konečně pořádně zvedat do kopce, přidává se ke mě Roman jako běžecký support, odtud už má povoleno běžet semnou. Do kopce opět stahujeme pár závodníků, strašně se snažím, moc chci aby mě pustili nahoru na černej finiš, dobíháme na dělení černého a bílého cíle. Nahoru na nejvyšší vrchol hory Gaustatoppen, kde je černý cíl pouští z bezpečnostních důvodů a také kapacitě lanovky prvních 160 závodníků bez rozdílu pohlaví.
Jsem 174 a to znamená, že mě odkloňují doleva na bílý cíl, kde uběhnu sice stejnou vzdálenost jako všichni, ale nevstanu na hromadu šutrů s názvem Gaustatoppen, kde je ten nejepičtější cíl Norsemana.
V tuhle chvíli se cítím zbořená jak domeček z karet, mám chuť zout tenisky sednout si do škarpy a brečet. Černej cíl pro mě byl vysněnej. Takovej kousek, pár minut!
Teď se, ale musím vzchopit a jít dál, jsem tu pro cíl a ten je ještě daleko, i když bude bílý tak je to cíl Norsemana a to je sakra cenný skalp! Už nedokážu bojovat tak moc jako bych bojovala na černý vrchol, motivace je ta tam a tak relativně v poklidu dobíhám po boku Romana a za zvuku České hymny na bílý cíl na 5. místě v čase 14:58 hodin, asi by to bylo i lepší, ale po zjištění, že je pro mě černá už zavřená jsem tak trochu vypustila.
V cíli špinavá, upocená, unavená, rozbombená, ale štastná....!!! Dokončila jsem epického Norsemana. Při pohledu na vrchol hory Gaustatoppen si s tou obludou vnitřně slibuji, že jí jednou stejně nakopu prdel, a to černý triko oblíknu!!!
Ano Norseman je opravdu epickej závod, jeho celková atmosféra je neuvěřitelná, nikdy nevíte jaká teplota nebo jak moc šílené počasí vás na trati čeká, mění se to tu z minuty na minutu, nic není růžové, všechno je jen a jen o vaší odhodlanosti, vůli, dravosti a srdci dostat se do cíle ať je bílej nebo černej. Ale i pokud jste dostatečně silní do toho dát vše, tak to nezvládnete bez support týmu (podpůrný tým), tyhle lidi Vás musí znát musí vědět co potřebujete a kdo jste, musí být ochotní kolem Vás po celý čas závodu poskakovat s plnýma rukama jídla a pití a bez řečí trpět vaše emoční výlevy, únavy i stresy. Roman tuhle funkci zastává na jedničku! Svojí premiéru si odbyl i Martin Jakšl v podobě skvělého řidiče a jeho žena Barča v podobě supportu číslo dvě! Poskakovala kolem trati s rukama plnýma jídla a zvládala u toho ještě držet foťák!(neuvěřitelné!) Tímto všem patří má poklona a obrovské díky!
V hlavní roli:
Sandra Kocúrková- No. 008 závodník, magor na entou co se pro to černý triko stejně jednou vrátí!!!
Roman Kocúrek - support No.1 - manžel, sparing běžec, servisák, psycholog, motivátor, komik, bavič, podavač a dožírač sušenek a ostatních zásob pro závodníka.
Barbora Jakšlová - support No.2 - fotografka, nejlepší kuchařinka, podavačka dobrůtek, coffe partnerka, šéfka karavanu a úžasná fanynka.
Martin Jakšl - top plánovač cesty do Norska, super profi řidič, fanoušek, kameraman, flegmatik, technická podpora s úsměvy na fotkách :D
Díky patří i všem mým sponzorům bez kterých by to rozhodně nešlo:
Chládek a Tintěra a.s. , Amylon s.r.o., Jamar Jihlava a Fyton Jihlava.
Vám všem obrovské díky, bez Vás by se sny skutečností nestaly!