Goralman 2019

Tak tohle už je taková naše klasika, miluji tenhle závod a vůbec celou Slovenskou Oravamanskou serii do které tento závod patří. A tak opět koncem května vyrážíme do slovenské vesničky jménem Oravská Polhora na chatu slaná voda, kde se v sobotu 25.5 tento závod již tradičně koná. Také tradičně vyrážíme s Bučkovic dvojkou, tedy Lenkou a Martinem tentokrát Lenka není v pozici fanouška, ale už závodníka, takže celkem čtyři závodníci Lenka, Martin, Roman a Já, do fanouškovské základny přibíráme Jakšlovic gang, tedy Barču, Martina a jejich stafbulíka Amy.
Vyrážíme den dopředu abychom se stihli ubytovat a večer probrat závodní taktiku....ehmm rozumějte sednout si s přáteli závoďáky do hospůdky :-D
Při večerní rozpravě se dozvídáme, že letos se nepoplave, protože po vydatných přívalových deštích je v Námestovské přehradě trochu více hnědo a trochu více bordelu než je zdrávo a tak mají pořadatelé strach o naše zdraví, místo 2 km plavání nás tedy ráno vyšlou na malý cca 5 ti kilometrový bežecký okruh....překvapivě po rovině! Já osobně z toho nadšená nejsem, asi bych raději plavala! Naopak Roman z toho má velkou radost jelikož je kovaný běžec a plavání je pro něj tak trochu za trest. Též se dozvídáme, že trať horského běhu je taktéž jiná, vzhledem k dlouhé zimě jsou turistické trasy na polské straně Babie hory ještě zavřené a pokryté vrstvou sněhu, poběžíme tedy na vrchol Babie hory a zpět stejnou cestou dolů.
Ráno tedy místo neoprenu bereme druhé běžecké kecky a jdeme vstříct 5km běhu - 82 km cyklistiky a závěrečným 21 km horského běhu.
Zazní start a peloton se rozbíhá po rovinatém asfaltu, beru to s rezervou, 5 km je na mě děsně krátkých a tyhle startovní sprinty nemám ráda....a je to znát, neběží se mi moc dobře, ale věřím, že na kole se rozjedu a těším se na horský běh.
Po 5 kilometrech útrpného chrtího běhu, nasedám na kolo a doufám, že to bude lepší, jenže nohy nechtějí jet, začínám cítit koleno a tak nějak se celkově necítím ve své kůži, stále věřím, že je to jen nějaké dočasné zaváhání a že se brzo dostanu do správných otáček....jenže nic! Trpím i na kole, do kopce mám těžké nohy, a to je nutné podotknout, že tady na tomto závodě zas tak extrémně těžké kopce nejsou, vlastně tady na cyklistické části na místní poměry nejsou kopce žádné.
Trápí mě koleno které stagnuje a hlásí se o pozornost, dává to najevo bolestí, ale moc mu nevěnuji pozornost, snažím se to nevnímat a jet, jenže jedu jak na nákup do sámošky :-(Doslova prošmatlám těch 82km v tragickém čaše...zklamaná, ale na kluky v depu se usmívám protože oni tu vždy dělají skvělou atmosféru a ty úsměvy si zaslouží :-D
Obouvám tenisky a vyrážím na běh, ne nechci tenhle závod zabalit, protože mi to dneska prostě nesedlo, každý den není posvícení a pro mě je to holt asi dnešek a tak si říkám, že v modu "jdu na nákup do sámošky" to už dneska nějak odparádím. Těším se nahoru na Babiu horu na výhledy, aspoň to bude krásná odměna! Rozbíhám se, ale po chvilce si uvědomuji, že koleno je horší a horší, prozatím klušu relativně po rovině, ale cca na 4. kilometru se trať začíná zvedat, ve chvilce kdy se trať rapidně zvedne si začínám uvědomovat, že budu muset asi udělat velké rozhodnutí.
První varianta: dostanu se na vrchol a totálně si to koleno dorasuju, dolů budu mít co dělat, abych se vůbec dostala. A druhá varianta zabalím to teď a skončím, abych zamezila totálnímu zramlování kolene.
Hádejte co jsem zvolila, nejsem zvyklá závody vzdávat, ale tady jsem musela uvážit nadcházející důležité závody, které mě čekají, čím víc zničené koleno tím delší regenerace a ozdravný program....tím pádem výpadek z tréninku a vše kolem a kolem. Nemělo smysl kvůli už tak mizernému výsledku pokračovat a zbytečně riskovat.....cca na 5tém kilometru se tedy otáčím a vracím se zpět do depa...nohu za sebou tahám jak postižená, a tak mě nejací fanoušci od závodníka půjčují turistické hole abych se o ně mohla opírat a noze trochu ulevila. Připadám si jak kdybych se vracela z války, jsem unavená,bolavá a psychicky semletá :-( Asi 2 km před chatou mě nabírá traktůrek horské služby a dováží mě na chatu, takže Goralman tentokrát nedokončen, ukápne pár slziček, ale postupem času jsem si uvědomila, že můžu být ráda že rozum zvítězil!
V cíli čekám na Martina,Romana a Lenku a je mi trochu smutno, že já dneska tím cílem neproběhnu...