Goralman 2017

27. května, datum kdy se na Slovensku jede závod poloviční ironmanské distance ( 1,9plavání-83km kolo-21běh) s názvem Goralman. Jak již samotné jméno závodu napovídá, rozhodně to nebude po rovině. Tento závod se řadí spíše mezi extrémnější, hlavně kvůli obtížnosti běhu.

Na závod jsme se vydali již v pátek. Když jsme se blížili k městečku, kde se mělo startovat vyhrbila se před námi obrovská hora, začali jsme vtipkovat, že jak známe kluky pořadatele ,tak se v závodu na tuto megahoru určitě poběží!!! Utrousím něco o tom , že jestli se poběží tam nahoru tak to Já v životě nemůžu vyběhnout! Ani jeden z nás to ovšem nebral vážně, věděli jsme, že běh má být ryze horský ,ale tahle hora byla obludně veliká! O to víc mi ztuhnul úsměv na rtech ve chvíli kdy jsem se pána na prezentaci zeptala: ,, který to má být vrchol ta Babia hora na kterou se má běžet"??? Chlapík s úsměvem ukázal směrem k obludě tyčící se za okny, Já málem omdlela :-D

No nic, říkám si:,, aspoň budou výhledy a intenzivní zážitky"!:-D Následně se dozvídáme, že voda kde bude probíhat plavecká část má pouhých 15°C a proto se odplave jenom 1km ve dvou okruzích.

Ráno se soukám do svého super-duper nového neoprenu, těším se, zkouším vodu a je morbidně ledová jak někde na arktidě!!! Ponořím kotníky... aaaaaa mám pocit, že mi do nich někdo tluče kladivem, obrovská ledová bolest...nic příjemného. Ke startu nám hraje originální goralský dudák, adrenalin stoupá, a už jsme v chumlu ve vodě, zmrzají mi kotníky, dostávám, rozdávám pár kopaček a dělovek, snažím se dostat někam do většího klidu což se mi daří až ve druhém kole.

Ok, plavání mám za sebou, letím ke kolu a snažím se dostat z lachtaního oblečku(neoprenu), dle slov moderátora vyrážím na cyklistiku jako třetí žena! Nasazuji tempo, vím, že kolo by nemělo být extrémně kopcovité a snažím se jet co to dá, abych se alespoň přiblížila k holkám předemnou. Po několika kilácích už holky vidím, do kopce mi to jede a tak toho využívám a dostávám se do čela ženské cyklistiky, hustýýýý jsem dobrá ! :-D :-D Nooo dobře no, né zas tak dobrá, protože asi tak za 3 minuty kolem mě prosviští Slovenka Zuzka (budoucí vítězka), a Já jí podezřívám, že si po plavání někde za rohem bouchla nějakej sokolí pařát, protože jí to fakt letí! Nakonec se do depa na chatě Slaná voda dostávám jako třetí žena s minimální ztrátou na holčinu z Ruska a taky vím, že pár minutek za mnou jsou další závodnice, které v horách opravdu běhat umí! A Já ten běh nemám ještě tak vymakaný jak bych si přála,...řekla bych, že z pozice slimáka jsem povýšila na zajíce, ale do geparda mám ještě daleko, ale makám na tom!!

Natahuji na záda běžeckou vestu s povinnou výbavou, nazouvám svoje mílové botky a pádím si to směrem Babia hora. Běží se mi překvapivě dobře, cca po 4 km sbíhám holčinu z Ruska, terén se začíná prudce zvedat, běh přechází v chodo-běh, ale únavu nikterak nepociťuji. Prudké úseky rychle scházím a všude, kde se to dá se snažím běžet. Běh je opravdu čistě horský s kameny, kořeny, horskými chodníky i feraty s kramlemi a řetězy, nahoru dolů prostě nádhera! Vybíhám napřed na malou Babiu horu následně seběh dolů a nástup na výběh na velkou Babiu horu, tam začínám trochu pociťovat únavu s nástupem na křeč v noze, posílám tam okamžitě pytlík magnézia a raw tyčku. Náběh na křeč je fuč, nevím co do té raw tyčky dali, ale i únava je ta tam, nabírám novej dech zrychluji tempo a kosím pár chlapů. Hurááá jsem nahoře, ty výhledy!!! No nic, nemám čas se kochat a pádím to na 8 km dlouhý seběh do cíle, v cíli povinně vyběhnout s úsměvem prudké schody pod finiš bránou, medaile na krk a je to tam!!

Třetí místo v ženách je skvělé, ale příště to bude ještě lepší! Na krk místo medaile dostávám kus uzené slaniny na hlavu pravý Goralský klobouk! Domů si vezu spoustu krásných zážitků , a děkuji klukům pořadatelům, za to jak tyto závody dělají tak jak je dělají - srdcem! Vždy se sem budu ráda vracet!